VLADIMÍR MIŠÍK, ETC… 4 aneb osm osvědčených songů v nové reedici na 180g LP, CD i digitálně
Pokračování úspěšné reediční řady alb Vladimíra Mišíka se letos dočkalo svého čtvrtého pokračování. Podobně jako v případě předchozích dvou řadovek reedovaných v letech 2020, resp. 2022, i další počin z Mišíkovy výtečné studiové diskografie nese pouze číselné označení. A stejně jako debutu, „Dvojce“ i „Trojce“ se mu dostalo důkladného remasteringového opečování ve studiu SONO i „heavy“ gramáže LP verze. Osmičku ověřených songů, které se na album Vladimír Mišík, ETC...4 vměstnaly, si tak užijete doslova v plné palbě i s obalem doplněným kdysi zakázanou titulkou Karla Halouna. Nalaďte se videoteaserem:
„Dopadlo to výborně, skalní mišíkovci jsou jen trochu v šoku. Tytam jsou stonesovsko-bluesově-kozumplicové časy. Ještě nikdy si ETC... tak nepohráli se studiovými možnostmi (aťsi třeba přetáhli nahrávací frekvence a skládali se pak ze svého...), uskutečňující přepestré aranžérské nápady; všechny ty mixáže, slévání nástrojových zvuků do nových, neobvyklých vrstvení a rozkládání do jemných ‚přiznávek‘, stereoefekty s ‚přeléváním‘ kytar z kanálu do kanálu atd. To je, oč tu běží – vymysleli moderní, ale nikoli módní, nezaměnitelný zvuk, při vší barvitosti jednolitý v hudebním myšlení," napsal mimo jiné ve své recenzi „Čtyřky“ v Gramorevue 2/1988 Jan Rejžek.
Jeho (zaslouženě) pochvalná slova na adresu alba i samotných muzikantů, tedy Vladimíra Mišíka a tehdejšího ETC… ve složení Jan Hrubý, Jaroslav „Olin“ Nejezchleba, Petr Skoumal, Stanislav Kubeš, Vladimír „Guma“ Kulhánek a Pavel Skala, zároveň trefně popisují i poměrně razantní proměnu v porovnání s předchozími nahrávkami.
Na spolehlivě silných melodiích, kvalitě textů (tentokrát pětkrát od Jiřího Dědečka, po jednom od Jana Buriana, Josefa Šimona a Mišíka společně s Evou Rudyšarovou) a jedinečném zpívání se nezměnilo nic. Písním na Mišíkově „Čtyřce“ se však dostalo elektronického kabátu módního střihu, včetně instrumentálních předeher a spojováků. Klávesy a bicí tak vykazují významnou počítačovou podporu, srovnatelnou třeba se synth fantaziemi Thomase Dolbyho (Doteky) a rytmickou úderností Petera Gabriela (Návštěvní den). Zvuk tak možná mohl překvapit svou moderností, která byla ale implementována umně a citlivě tak, aby zůstal zachován i tolik typický sound ETC…
A nezávisle na zvuku zůstalo zachováno i tolik charakteristické inteligentní písničkářství, které si svou vysokou kvalitu i přesahy daleko za hranice muziky drží i bezmála čtyřicet let po prvním vydání.
Stejně jako si svůj hluboký význam stále drží slova, která Vladimír Mišík pronesl v rozhovoru s Vladimírem Vlasákem pro časopis Melodie vydaný v březnu 1989: „Je fakt, že nikdo z písničkářů problémy společnosti nevyřeší. Ale písničkáři jsou tu od toho, aby z celého svého srdce zpívali o situacích, které je i nás trápí. Lidi o problémech samozřejmě vědí a vidí je, ale když o nich ještě uslyší, je šance, snad i naděje, že o nich budou víc přemýšlet…“